Článek
„Neustále monitorujeme situace, studujeme předpovědní modely a vývoj,“ popsal Novinkám Duspara, který s dokumentací bouřek začal už v roce 2006. Podle vývoje pak asociace, která se prezentuje na webu lovcibourek.cz, vydá experimentální předpověď. Když nastane bouřkový den, vyrazí lovci na místo, kde má dojít k nejsilnějším projevům.
„Začínáme sledovat družicové a radarové snímky a detekci blesků. Nejdůležitější je radar,“ vysvětluje Duspara. Ten se díky novému zákonu z roku 2024 aktualizuje každých pět minut a umožňuje rychleji shromáždit data o vývoji bouřky.
„Pokud se někde objeví konvektivní buňka, což je bouřkový oblak, tak se k ní vydáme nebo ji nadjedeme. Na radaru vidíme, jestli se z ní vyvíjí multicela, což je vícebuněčná bouřka, případně supercela,“ doplňuje. Ve chvíli, kdy na místo pozorování dorazí první kapky deště, by se měl lovec vrátit zpět do auta a předejít tak nebezpečné situaci. Nejlepší fotografie stejně vznikají mimo bouřku.
Duspara přibližuje, že v době, kdy za bouřkami vyjížděl často, najel klidně 700 až 800 kilometrů denně. V roce 2017 se podílel na mezinárodním výzkumném projektu v USA, kde najezdil okolo 15 tisíc kilometrů. Celkově tedy odhaduje, že kvůli své vášni najezdil desítky až statisíce kilometrů.
Tornádo a downburst
Během pozorování bouřek lze narazit na různé specifické jevy. Jejich vznik je většinou souhrou několika podmínek. Na dotaz, zda jsou vhodné podmínky pro výskyt tornád na našem území, odpovídá lovec bouřek kladně, ale s vysvětlením.
„Aby vzniklo tornádo, musí dojít ke konstelaci podmínek. Setkání vysokých parametrů instability s takzvanou dynamickou podporou,“ líčí s tím, že jde například o vysoký střih větru (rozdíly v proudění, směru a rychlosti větru) a helicita (točivost). Většinou se však stává, že silný je jenom jeden parametr. „Je vysoká jen instabilita, ale není střih větru,“ dává příklad Duspara.
Přesto se však na území ČR objevují tornáda několikrát ročně. „V roce 2023 bylo zaznamenáno devět tornád,“ připomněl Duspara.
S lovcem bouřek ještě probíráme další jev zvaný downburst. Během výjezdu do terénu jej pozorujeme také na meteoradaru. Jde o „náhlý propad studeného vzduchu s kroupami a přívalovým deštěm. Dokáže způsobit podobné škody jako tornádo, jen je působí přímočaře,“ říká Duspara.
Pohled na meteoradar. Bílé políčko obklopené červenou barvou označuje místo, kde se vyskytuje tzv. downburst. Jde o náhlý propad studeného vzduchu s kroupami a přívalovým deštěm.
Jak vznikají bouřky?
Bouřky vznikají zejména koncem jara a během léta, kdy zemský povrch ohřívá intenzivní sluneční záření. Přízemní vrstva atmosféry se tím otepluje a tento teplý vzduch s menší hustotou následně stoupá vzhůru. Při dostatečné přízemní vlhkosti teplého vystupujícího vzduchu pak ve výškách kondenzuje vodní pára a vzniká směs vodních kapiček a ledových krystalků. Vytváří se tím oblaky typu Cumulus – nejdříve Cumulus mediocris, poté Cumulus congestus.
Díky vzestupnému proudu roste oblačnost vertikálním směrem nahoru, než dosáhne tropopauzy (přechodná vrstva atmosféry, která odděluje troposféru od stratosféry). Zde může dosáhnout bouřkového stádia, tzv. Cumulonimbu. Troposféra už mraku nedovoluje růst, a tak se začne rozptylovat do stran, čímž dostává vzhled kovadliny.
Vzduch na vrcholu této oblačnosti se ochlazuje a vlivem zemské přitažlivosti společně se srážkami začíná klesat a vytváří sestupný proud, který nabývá podoby přívalového deště, krup a větru. Zároveň vzestupné pohyby teplé vzduchové hmoty a sestupné pohyby studené vzduchové hmoty způsobují a zesilují tvorbu opačně orientovaných elektrických nábojů, které vedou ke vzniku blesků.
Zdroj: Český hydrometeorologický ústav; Robin Duspara
