Článek
I. Co je darknet a jak vznikl
Darknet je „temná“ část internetu, která funguje v jeho skryté, běžně nepřístupné části nazvané Deep Web. Tu není možné prohledávat běžnými vyhledávači jako Seznam nebo Google a není dostupná přes klasické www stránky.
Pokud bychom měli být důslední, tak se historie darknetu na jiném technologickém základě a bez tohoto označení datuje až do roku 1969. Od předchůdce internetu – ARPANETU – se začaly oddělovat, jak před časem připomínal web foreignpolicy.com, první tajné a izolované sítě.
Samotný darknet stojí na platformě, kterou v roce 2002 vyvinula a spustila v rámci projektu Tor americká námořní výzkumná laboratoří (U. S. Naval Research Lab). Tor je také prohlížeč, jenž slouží k anonymizaci „internetového provozu“ a je postaven na základech Mozilla Firefoxu, což je obdoba Microsoft Edge či Google Chromu.
K proniknutí do darknetu stačí stažení a nainstalování prohlížeče prostřednictvím webu americké neziskové organizace Tor Project.
Tento software měl původně sloužit pro ochranu komunikace tajných služeb. V roce 2004 jej ale Američané uvolnili pro veřejnost jako takzvaný open-source. Komunikace probíhá anonymně, přes několik serverů a vystopování internetové adresy uživatelů proto může být velmi složité.
II. Rozvoj darknetu
Opravdový rozmach darknetu se datuje mezi roky 2009 a 2011. S nástupem kryptoměn, především bitcoinu, se síť stala populárním prostředím pro černé trhy (v angličtině se označují také jako Silk Road, tedy hedvábná cesta).
Kombinace darknetu a kryptoměn je pro zločince nástrojem pro doslova globální obchody. Transakce jsou většinou dohledatelné, účastníci nelegálních obchodů se ale mohou schovávat za anonymní účty.
Darknet má po celém světě, jak uvádí Deutsche Welle, asi dva miliony uživatelů, některé státy ale přístup na něj blokují nebo omezují. Týká se to však spíše autoritářských režimů, které se mimo jiné obávají, že by prostřednictvím této sítě mohly komunikovat opoziční síly, aktivisté či nezávislí novináři.
Dva takové trhy, nebo též tržiště, nazvané Sheep Marketplace a Nuclueus Marketplace, kde se obchodovalo například s drogami a kryptoměnami, provozoval na darknetu i Tomáš Jiřikovský, kvůli jehož daru v miliardové hodnotě rezignoval ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS).
III. Darknet je legální
Používat v České republice darknet je legální. „Používání této sítě není podle českých ani evropských zákonů zakázané. Díky téměř zaručené anonymitě se ale často stává prostředím pro nelegální činnost. Fungují tam i známé služby jako šifrovaný e-mail Proton Mail,“ vysvětluje pro Novinky Martin Samek z advokátní kanceláře Mavericks.
„Evropská unie se opakovaně snažila omezit nebo umožnit prolomení šifrované komunikace s pomocí bezpečnostních složek – nejčastěji s cílem chránit děti nebo zabránit terorismu. Poslední takový návrh zazněl letos v dubnu v dokumentu ProtectEU. Zatím ale žádný takový návrh neprošel,“ dodává Samek.
Darknet, ilustrační foto
Stejně tak jako používat darknet je legální i obchodování s kryptoměnami. „Ovšem je nutné dodržovat platné právní předpisy. Důležité je například zdanění. Je to trochu složitější, protože kryptoměny nejsou v ČR uznávány jako oficiální měna, ale tuto problematiku částečně upravuje novela zákona o daních z příjmu,“ upozorňuje Samek.
„Česko bylo doposud v přístupu ke kryptu spíše otevřené – stejně jako většina Evropy nebo USA. Naopak Čína, Katar nebo Saúdská Arábie kryptotransakce společně s dalšími zeměmi zakazují.“
IV. Jak fungují kryptoměny a co určuje jejich hodnotu?
Dosud nejznámější kryptoměnou je bitcoin, který existuje od roku 2009 a jehož autor není znám. Vedle něj však existuje celá řada dalších kryptoměn, patří k nim mimo jiné ethereum či monero.
Oproti klasickým měnám, jako jsou koruny, eura nebo dolary, virtuální měny existují jen v elektronické podobě a nemají alternativy v podobě skutečných mincí a bankovek (tedy s výjimkou suvenýrů).
Logo bitcoinu, v podobě mincí ale tato kryptoměna existuje jen jako suvenýr (ilustrační foto).
Některé kryptoměny, jako bitcoin, lze získat také prostřednictvím tzv. virtuální těžby.
Jak se těží bitcoiny a další kryptoměny
Neustále rostoucí hodnota bitcoinu a dalších virtuálních měn vyvolala doslova zlatou horečku. A to nejen mezi investory, kteří s vidinou možného zisku horentně skupují, co se dá.
Platí to také o těžařích, kvůli kterým se prakticky celý svět potýká s nedostatkem grafických karet. Situace došla dokonce tak daleko, že těžaři začali ve velkém skupovat i herní notebooky, aby je využili pro těžbu.
Jak je tedy z řádků výše patrné, největší poptávka je po hardwaru, který by jinak našel uplatnění v herních sestavách. Pro těžbu bitcoinů či jiných kryptoměn je potřeba mít celou farmu extrémně výkonných počítačů, kterým se říká mining rig.
Na všechny takto zapojené stroje se nainstaluje speciální software, který pak počítá předem nastavené výpočty, jejichž výsledkem je zisk virtuálních mincí. Za ty je pak možné nakupovat prakticky cokoliv, případně je směnit za skutečné peníze.
Těžba bitcoinu má však své úskalí v podobě obrovské spotřeby elektrické energie. Podle BBC je dokonce energeticky náročnější než spotřeba celé Argentiny, protože zahrnuje náročné výpočty k ověřování transakcí.
Bitcoiny může „vyrábět“ každý majitel dostatečně výkonného počítače. Individuální výroba kryptoměny se anglicky označuje jako Solo Mining a není k ní nutná žádná licence, vše okolo bitcoinu totiž probíhá decentralizovaně. Další podrobnosti o kryptoměně přinesly Novinky ve zvláštním článku.
V: Jak fungují elektronické peněženky pro ukládání kryptoměn?
Kryptoměny jejich uživatelé uchovávají v elektronických peněženkách, ty mohou mít například podobu mobilní či počítačové aplikace. Svou peněženku provozuje Apple či Google a virtuální měny lze rovněž ukládat v online prostředí.
Stejně jako skutečnou peněženku mohou odcizit například kapsáři, elektronické peněženky se mohou stát terčem kybernetického útoku.
„Peněženku je dobré pravidelně aktualizovat, mít jedinečný PIN kód a na internetu nikdy neukládat platební údaje. Dobrou praxí je také, podobně jako u klasických platebních karet, mít nastavený limit pro bezhotovostní platby a platby na internetu,“ upozornil před časem web Seznam Zprávy.
VI. Jak vyměnit kryptoměny za běžné peníze
Podobně, jako je tomu i s jinými platidly, také u těch virtuálních jejich hodnotu určuje obchodování na burzách, kde je lze prodávat i nakupovat za zavedené národní měny.
K nejznámějším burzám patří například Binance, Coinbase nebo Kraken. Burzy v Evropě a v USA se řídi přísnými pravidly proti praní špinavých peněz, naopak některé v Mexiku a v dalších zemích mohou k původu peněz být benevolentnější. Například Tomáši Jiřikovskému už některé burzy jeho kryptoměny částečně zablokovaly.
Kmenta: Zločin se nemění, má jen nové nástroje a zažíváme hollywoodský film
Organizovaný zločin se od 90. let hodně změnil. Místo braní úvěrů na bílé koně, kteří občas nedopadli dobře, dnes funguje globální obchod nejen se zbraněmi a drogami přes darknet a za nelegální komodity se platí kryptoměnami.
Novou orientaci podsvětí na darknet s kryptoměnami si velmi dobře uvědomuje také znalec tohoto prostředí, novinář Jaroslav Kmenta, jenž postupy „mafie“ mapuje od 90. let. Principy zločinu se ale podle něj nemění.
„Darknet a kryptoměny jsou jen novými nástroji organizovaného zločinu. Divní lidé často využívají svět kryptoměn k legalizování svých příjmů z nejšpinavějšího obchodu, tedy obchodu se zbraněmi a drogami. To ale neznamená, že tady vzniká jedna nová, specializovaná odrůda organizovaného zločinu,“ domnívá se žurnalista.
Jaroslav Kmenta
„Před třiceti lety u nás vznikaly gangy, které pomalu vykrádaly banky za bílého dne tím, že z nich vylákaly úvěry, které nesplácely. Využívaly k tomu nastrčené bílé koně a když byla potřeba, tak je jejich bossové nechali zlikvidovat a zabít.
Později se to přehouplo do vyššího stadia, kdy organizovaný zločin, který se tu narodil, začínal prorůstat do politiky. Zločinci si začali hledat přátele mezi politiky nebo policisty a státními zástupci. Tím vytvářeli takový zvláštní svět, pro který se vžil název polosvět. To znamená napůl normální svět a napůl šílený svět podsvětí a korupce,“ vysvětluje Kmenta.
Ten největší změny spatřuje ve způsobu legalizace špinavých peněz. „Dříve si je zločinci posílali do daňových rájů, kde s tím česká policie dlouho nic neudělala. Svět kryptoměn je pro mnohé nejjednodušším způsobem, jak zlegalizovat výnosy z trestné činnosti. Teď v takovém případu figuruje i česká vláda. To, co se u nás odehrává, je podobné tomu, co jsme dříve sledovali v jiných zemích a zdálo se nám to jako hollywoodský film,“ dodává novinář.