Kapesní roadster nebo o nic větší off-road. Sraz Suzukářů nabídl zajímavé vozy i příběhy

Společnost Suzuki, založená roku 1909 v japonském městě Hamamacu, má za sebou bohatou minulost. Původně začala s výrobou tkalcovských stavů, postupně se však pustila i do výroby malých automobilů, motocyklů a nakonec i větších vozů.

Dnes je značka známá prakticky po celém světě a její portfolio zahrnuje malé a ještě menší městské vozy segmentu kei-cars, na která jsou v Japonsku různá zvýhodnění, různé crossovery a brzy se nabídka rozroste také o první čistě elektrický model e Vitara, který během nedávné evropské prezentace zavítal i do Prahy.

Kromě toho se však v Praze nedávno uskutečnil také první ročník akce Top Suzukář, která měla za cíl především ocenit největší fanoušky značky. Někteří ve svých garážích vystřídali řadu modelů, jiní s vozy značky najíždí těžko uvěřitelné porce kilometrů a další se podílejí na renomé značky například pořádáním různých akcí a srazů.

Největší zastoupení měl na akci především model Swift, který dorazil v několika generacích a také v raritním provedení s plátěnou stahovací střechou, které se dnes už příliš často nevidí. Podobnou raritou je dnes bohužel i sedan Suzuki Kizashi, kterým značka v minulosti zaútočila na vyšší segmenty, ale navzdory skvělým jízdním vlastnostem a originálnímu designu příliš neuspěl. A samozřejmě nemohl chybět ani čiperný offroad Suzuki Jimny.

Prakticky všichni účastníci akce se přitom shodli, že je u vozů značky Suzuki drží především jejich spolehlivost, vyplývající z poměrně jednoduché techniky vyžadující nenáročný servis. Toho se stal největším důkazem letitý offroad Suzuki Jimny minulé generace, který má na tachometru bezmála těžko uvěřitelných 743 000 kilometrů.

Vůz zakoupený v roce 2005 přitom jeho majitel využívá především pro svou práci v lesnictví, která ho na několik let zavedla i do Rumunska nebo na Slovensko. Jak je přitom z fotek patrné, svoje auto skutečně nešetřil. Využití našlo mezi stromy, při jízdě po horách, tahání přívěsů a také při jízdě v náročném terénu, kde díky nízké hmotnosti a obratnosti často zastínilo i větší offroady.

Se svou atmosférickou třináctistovkou pod kapotou, krátkým rozvorem, hranatou siluetou a převody poskládanými spíš na jízdu v terénu přitom Jimny rozhodně není autem stvořeným pro dálkové přesuny. Přesto stále věrně slouží a navzdory pověstem o nepříliš důkladné antikorozní ochraně vlastně vypadá na svůj nájezd zachovale. O jeho stavu pak vypovídá i skutečnost, že na pražské setkání dojel ze Zlínska po vlastní ose.

Druhou hvězdou setkání, která ovšem přitahovala nejvíce pohledů okolí, se stalo maličké Suzuki Cappucino. Malý roadster je totiž fantastickou ukázkou japonské vynalézavosti při vytváření originálních vozů pro segment kei-cars, který je v Japonsku daňově zvýhodněn.

Tenhle sporťáček měří na délku jen 3,3 metru, má provozní hmotnost 725 kilogramů a pod jeho kapotou je uložen tříválec o objemu 660 cm3. Díky přeplňování turbodmychadlem ale nabízí nejvyšší výkon 47 kW (64 k), což při jeho hmotnosti stačí ke zrychlení z nuly na 100 km/h za 8 sekund a dosažení maximální rychlosti až 180 km/h.

Vůz má podélně uložený motor a jeho pětistupňová převodovka posílá výkon na zadní kola, jízda s ním je tak mimořádně zajímavý zážitek, o čemž jsme se mohli přesvědčit i během malého orientačního závodu. Na všech kolech jsou navíc kotoučové brzdy a výzvou tak je jen zvyknout si na prohozené páčky za volantem a řazení levou rukou.

Z kupé lze snadno sejmout hliníkové střešní panely, čímž vznikne karoserie targa se střechou uloženou v kufru. Oblouk se zadním sklem pak může posádka ještě zaklopit do karoserie, čímž se cappucino promění ve zcela otevřený roadster. Do kabiny se přitom celkem pohodlně usadí i urostlejší Středoevropani, přičemž místo chybělo snad jen v oblasti loktů.

Výroba probíhala mezi lety 1991-1997 a celkem vzniklo 27 000 vozů, jejichž domovem mělo být pouze Japonsko. Pro velký zájem se však podařilo domluvit i export asi 1500 vozů do Evropy, primárně do Velké Británie, kde nevadilo pravostranné řízení.

Tento konkrétní kus byl do Česka dovezen v roce 2018, díky výjimkám platným před brexitem byl bez problémů postaven na značky a je v plně provozuschopném stavu. Celkem by v Česku měly být asi jen čtyři kusy tohoto vozu, stav ostatních je ovšem neznámý.

Zmínku si zaslouží i dvojice crossoverů Suzuki SX4, se kterými přijeli hned dva cestovatelé. V obou případech byly vozy upraveny pro dálkové cestování s možností přespat v kabině, každá přestavba však byla jiná.

Zatímco majitel černého crossoveru nahradil původní zadní sedačku starším sedákem, který mu zbyl po voze VW Polo, majitel bílého vozu si vyrobil dřevěnou platformu, kterou instaluje přes sklopená zadní opěradla. V obou případech musí být sklopeny/odsunuty i přední sedačky, do kabiny se však pohodlně vejdou dva dospělí i další kempovací vybavení. Další je pak možné převážet například na střeše.

Suzuki SX4 sice není žádným velkým offroadem, ve verzi s pohonem všech kol ale může vzít své majitele i do hůř přístupných míst, což se hodí například při hledání klidného místa na spaní. O spolehlivosti i tohoto modelu pak svědčí fakt, že černý kousek během výletu na Gibraltar najel 8830 kilometrů. Bílá SX4 zase projela řadu evropských zemí.

Vůbec nejpočetnějšího zastoupení se však na akci dočkal Suzuki Swift, globálně nejprodávanější model automobilky, který se ale v českých prodejích drží až za crossovery Vitara a S-Cross. I náš nedávný test přitom ukázal, že tohle malé autíčko umí nabídnout spoustu zábavy a praktičnosti v kompaktním a cenově dostupném balení.

V minulosti toho ale svišť, jak se modelu často přezdívá, uměl ještě víc. Vedle varianty s pohonem předních a všech kol totiž ještě minulá generace nabízela i verzi Sport, která díky nízké hmotnosti nepotřebovala ani nikterak vysoké výkony, aby nabídla fantastickou zábavu za volantem. A to při stále ještě bezpečných rychlostech a za přijatelné ceny.

Označení Sport ovšem předcházelo značení GTi, se kterým se zákazníci mohli setkat u prvních dvou generací modelu Swift, na některých trzích prodávaného také pod označením Cultus.

První generace sázela na hranaté tvary osmdesátých let a na akci Top Suzukář byla reprezentována závodním speciálem. Ten vznikl jako replika vozu, se kterým se v Česku závodilo již v devadesátých letech, a oba vozy byly ve vlastnictví jedné rodiny. Ta má přitom ke značce velmi hluboký vztah a celkem vystřídala již kolem pětadvaceti různých automobilů s písmenem S ve znaku.

Druhou generaci Suzuki Swift, která už je oproti první moderně zakulacená, pak reprezentoval dvoumístný kabriolet. Je přitom úsměvnou zajímavostí, že se tato generace swiftu vyráběla a prodávala také pod označením Geo Metro, Pontiac Firefly nebo Chevrolet Sprint. Subaru pak na stejné technice postavilo model Justy druhé generace, který nabízel i pohon všech kol.

Otevřený swift se v Evropě prodával do roku 2004 a s výjimkou otevřené verze modelu Jimny tak šlo vlastně o poslední kabriolet značky. Jeho technika je stále velmi jednoduchá, pod kapotou má 1,3litrový čtyřválec a jeho střecha se natahuje ručně. Ve staženém stavu je přitom šikovně ukryta pod plastovým obložením a celý proces nasazení/stažení zabere kolem 20 sekund.

Vůz potažený černou fólií, která nahradila léty zkoušený červený lak, patří vedoucímu českého Suzuki klubu. Ten i díky organizování různých srazů ví, že ani otevřených swiftů už v Česku mnoho není a na silnicích se stávají zajímavou raritou.

I značka Suzuki, která je vnímána spíš jako výrobce jednoduchých vozů pro masy, tak nabízí několik zajímavých strojů, které mohou mít do budoucna i zajímavý historický potenciál. Jak ovšem zmiňovali všichni jejich majitelé, jako jejich nejdůležitější vlastnost vnímají spolehlivost, nenáročnost a v případě čtyřkolek i schopnosti v tvrdém zápřahu.